Na nadcházející Gothii 2018 Česko vypravilo celkem 42 týmů, ale tým Gepardů jako jediný letos reprezentuje Brno. Pokusím se alespoň trochu přiblížit atmosféru turnaje, tak jak jsme ji zažili na minulé Gothii na začátku roku 2017 s kategorií Boys 11.
Složení
výpravy:
Gólman: Lukáš Šikuta
Obrana: Honza Kuchař alias Tarzan, Marek Dobrovolný, Jirka Bezděk, Matyáš
Sendler
Útok: Štěpán Dohnal, Vojta Jirásek, Matěj Kotačka, Matyáš Teverný, Vojta
Fasora, Vojta Schmid, Michal Malý
doprovod (coach, catering, entertainment): Lumír, Jan Šikuta, Petr Jirásek,
Zbyněk Fasora
Den první –
směr Švédsko
Odjezd z Brna načas a přes Česko v pohodě. V Německu se počasí rapidně změnilo.
Jak popsat celkem 20 hodinovou cestu busem, místy za vydatného deště a silného
větru? Přežili jsme! A to jsme měli štěstí, že jsme se v Rostocku nalodili na
trajekt, který jak se ukázalo, byl díky velkým vlnám tu noc poslední až do
rána. Však taky někteří z našich kluků vydatně nakrmili rybičky.
Den druhý –
přátelák
Nad ránem jsme v Goteborgu, rychle ubytovat, krátce dospat. Mimochodem škola,
kde jsme ubytováni, je plná českých týmů, ve vedlejší třídě spali Snipers
Třebíč, se kterými se brzy přátelíme. Odpoledne nás čeká první zápas, i když
jen přátelský – proti Liberci. Kluci jezdili a ukazují, že sehrání nebude tak
zlé, vítězíme 7:2.
Samotný Goteborg je město s velkým přístavem, který estuáriem končí až v
Baltském moři. Při přejezdu přes řeku je to dobře vidět. Ještě, že v době turnaje
máme dopravu zdarma, vzdálenosti jsou tu dlouhé. Následovala krátká
procházka po Goteborgu a hlavně okukujeme místa, kde budeme hrát. Hlavní část
se soustředí do bývalého skladištního komplexu v přístavu, přestavěného na
florbalové pětihalí na Lundbystrand. Čtyři hřiště jsou od sebe navzájem
odděleny jen plentami a tenkými zdmi. Do páté hlavní haly se jde koridorem, kde
jsou už velké tribuny a odehrávají se zde ty nejdůležitější zápasy před
kamerou. I my si tady nakonec zahrajeme.
Den třetí –
první zápasy
Po dobré snídaní vyrážíme zdejší modrobílou šalinou na Lundbystrand. Soupeřem
je nám švédský tým ze zdejší čtvrti
Utbynas. Zápas to byl rychlý, plný útoků a gólů,
kdy nikdo moc nebrání (takový kdy diváci v euforii fandí při každé brance, ale
trenéři dostávají infarkt). Skore se přelévalo, ve druhé půli odskočíme na
rozhodující dvoubrankový rozdíl.
Nakonec 7:5 pro Gepardy. Kluci si tak na konci zařvali vítězný gepardí pokřik,
i rodiče soupeře uznale zatleskali. Porazili jsme švédský tým u nich doma!
ŠVÉDSKÝ TÝM!!!
I kdybychom jeli teď domů, ten pocit už nezmizí. Poprvé je to vždy nejhezčí.
Ale den nekončí. Projdeme si na hodinku centrum města a přesouváme se zpět na
oběd, pak odpolední klid a volná zábava ve škole. Ale již večer nás čeká znovu
v přístavu od 20.00 další švédský soupeř –
IBK Holviken.
Pořádné rozcvičení a dotáhneme vyladění formací, tak abychom neztráceli snadno
míčky. Kluci pochopili, radost ze hry je neopustila, zároveň si vytváří
množství šanc í na půlce soupeře. Sami se divíme, jak to jde jednoduše. Konečný
účet 6:2 pro Gepardy, i v 15 lidech málem zbouráme halu. Na ubytko se vracíme
pozdě, ale nadmíru spokojeni.
Den čtvrtý –
fandíme jak o život
V pátek máme jen jeden hrací zápas, švédský tým Ale IBF. Na
soupeře si věříme, ale zaskočí nás tvrdou hrou. No nic, zatnout zuby a jede se
dál. Soupeři však přeje štěstí, z množství našich šancí proměníme
jedinou, Švédské Ale nakonec vyhrálo 4:1. Mrzí nás to však jen chvilku. Konečně
se jdeme podívat na jiné týmy. Nejlepší je na turnaji ten neustálý ruch a mumraj.
Stovky mladých florbalistů a florbalistek se svými trenéry a fanoušky neustále
korzují,
hledají na vyvěšených papírových plachtách, kdy a kde přesně hrají. Kolem jsou stánky nejznámějších firem s florbalovým vybavením, na počkání vám vytisknou vlastní dres s číslem a jménem a další.
Tady to prostě žije. I my v
následujících dnech rádi podlehneme atmosféře a den si plánujeme tak,
abychom kromě vlastních zápasů, stíhali fandit českým týmům. A když už nám
nevyjdou plány mrknout se na český tým, alespoň jdeme navštívit utkání
známých švédských týmů, či juniorek. Jednomyslně se shodneme, že na ty se
koukalo nejlépe. A jistě by vás taky potěšilo, kdyby vám banda neúnavných kluků
celý zápas fandila a neustále skandovala Tatran, Tatran!, případně Buldočky do
toho! Však jsme holky z Brna fanděním dotlačili k remíze s favoritkami, za což
se nám odvděčili velkou děkovačkou.
Den pátý – brzké ráno a švédské tropy
Sobota bývá dnem play-off, v nejmladší kategorii se ale nehraje. Nás i tak
čekal perný den. Hrajeme v 8.00, navíc v hale na opačném konci Goteborgu, kam
je horší spojení. Abychom tam byli včas, museli jsme ze školy vyrazit v 6.15,
což znamenalo vstávání už po páté hodině, brrrr. Asi nejhorší vzpomínka na
Švédsko.
Ospalé mátohy schované na zastávce před mrazivým větrem na prázdné ulici, když
je všude tma a všichni spí, si pamatuji ještě teď. Pomohlo nám dlouhé kvalitní
rozcvičení v hale a pitný režim. Tentokrát jsme narazili na nejlepší tým
naší skupiny. Kluci makali, ale švédský
Warberg hrál výborně a vyhrál po zásluze 5:1.
Poté honem na snídani a do oběda klid, kdo chtěl dohnal spánkový deficit. Musím
něco říci o stravování, je v klasické školní jídelně, ale vařili tam výborně.
Hodně používají kari a asi největší zvláštností školní kuchyně je, že ke
každému jídlu se jako nápoj podává mléko. Ale zvykli jsme si. Navíc to byla
příležitost popovídat si s klukama a trenéry z dalších českých týmů. Kdy
se vám stane, že na snídani potkáte u jednoho stolu třeba Bedlu (Michala
Jedličku) s Markétou Šteglovou (No, možná toho času ještě u slovenské
reprezentace). A ještě musím zmínit Jirku Jakoubka z Tatranu, který
skvěle organizuje Gothii pro celé Česko, profík a milý chlapík. Úžasné je,
že si všichni přejí navzájem, to se nám na turnaji také moc líbilo.
Po
obědě vyrážíme brzy do města, jelikož míříme do místního terária Universeum v
centru města. Což je obrovská budova, celá prosklená. Nahoru vás vyvezou
lanovku a pokračujete kolem dokola směrem dolů. Všude spousta zvířat z celého
světa, tropických rostlin, prostě taková malá džungle uprostřed Skandinávie.
Kluci byli nadšení a v dobré náladě míříme k našemu večernímu zápasu s jediným
norským týmem ve skupině –
NOR 92 IBK.
Hala blízko gymnázia Katrinnelund nás překvapila svou rozlehlostí, slušně
zaplněnou tribunou zvědvých fanoušků a pozor, kluky čekal zápas vysílaný live
kamerou!
Vytahujeme tedy naše maskoty – plyšového geparda a českou vlajku, ať se taky
zaskvějí v záři reflektorů. Fajn bylo, že zápas řídili dvě sympatické české
rozhodčí.
Na někoho tíha dosud nepoznané hvězdné chvíle dolehla plnou vahou a tak celý
zápas nehrál pro tým, ale na kameru (viď Vojto). Pravou hvězdou zápasu byl však
náš obránce Honza Kuchař. Jednak je to flegmatik, takže hrál úplně normálně,
tzn. skvěle řídil naši obranu. A zaujal také svou mezinárodní přezdívkou
„Tarzan“ na dresu, které rozuměli i Švédové (kdo ho zná, tak ví , proč). No a
protože se dvakrát zapsal i do statistik zápasu, způsobil tím nemalé rozpaky
švédskému komentátorovi, když jeho české jméno překřtili na „Kučažš“. Do konce
turnaje, jsme mu už jinak samozřejmě neřekli. A jak to dopadlo? Výhra nad
Norskem 11:0 a moc jsem Norům přál alespoň čestný úspěch, žel nestalo se.
Den šestý – poslední zápas a čekání
Nehrajeme sice play-off, ale máme jistotu nedělního zápasu. A ten je znovu před kamerami, což už je pro nás samozřejmě po včerejším zážitku denním chlebem a nikoho to už nerozhodilo. Hrajeme na hlavním hřišti Lundbystrand a je milé, že v hledišti slyšíme jak nám další Češi fandí „Gepardi, do toho!“ Zápas je dlouho vyrovnaný. Jako první se však ujímá vedení náš soupeř – švédské Partille IB. Makáme, zatlačíme soupeře, ale chvíli před poločasem nám z brejku odskakují na dvoubrankový rozdíl. O přestávce si řekneme, že to je poslední poločas na turnaji a jdeme to odjezdit. Bohužel, soupeřův brankář je proti a Švédové nám odskakují na 4:0. Skore vypadá hrozivě, ale hra nebyla špatná. A když se v závěru o náš čestný úspěch postará náš nejlepší útočník Matěj Kotačka, tak končíme spokojeni. První výjezd Gepardů do dalekého Švédska dopadl nad očekávání dobře a kluci mají spoustu krásných zážitků. Pak už jsme jen čekali, až skončí Snipers Bratislava, se kterými sdílíme stejný autobus. K jejich štěstí/naší smůle se dostali až do finále a tak vyjíždíme pozdě odpoledne. Cesta zpět byla o hodinku rychlejší a také moře na trajektu bylo klidné. Tak jsme v pondělí dopoledne mohli předat rodičům jejich unavené, ale zdravé a spokojené děti. Děkujeme, stálo to za to!
